Jdi na obsah Jdi na menu
 


15.11.2009 - agiliťácký probouzení

15. 11. 2009

Budík mě vytáhl z vyhřátého pelechu dřív, než jsem stihl zalézt páníčkovi do peřiny. Už mám v tom jejich vstávání docela hokej. A světe div se, než jsem přišel z venku, byla probuzená i panička a soukala se do běhacích kalhot. Tak to se asi někam pojede. Než jsem se nadál, seděl jsem ve vymrzlým autě, a od tlamy mi šla pára. Takhle brzy jezdím za boxerama, tak že by byl cvičák? Ale za chvíli jsem už poznal cestu na hopsání. Jůůů, bude sranda. Na place už běhali trenérčini kluci a připravovali se na dnešní závody. Ještě tam byl novej kámoš, a zatímco mě páneček venčil v lese, panička vysondovala, že má rád boxery a dokonce s jedním podobným kamarádí. Tak nic nebránilo tomu, abychom se, všichni čtyři kluci, vyběhali společně. Páníčci si pak prošli první parkur. Teda procházela panička, protože Robin, tak se jmenuje novej kamarád, cvičil poprvé a seznamoval se s překážkami. A tak panička chodila, vymejšlela, a to bylo poránu teda určitě těžký, snažila se zapamatovat si skočky. První parkur se mi docela poved, i když na paničku jsem byl přece jen ještě trochu moc probuzenej. Ale když mně to tak chybělo to skákání. Až jsem naboural do tunelu, jak moc jsem se chtěl trefit. Z kapsy pak na mě ale stejně vykoukla šunka. To si teda šplhla, šéfka. S Robinem jsme se pěkně střídali a on dělal pořádný pokroky. Jednou se mu nechtělo do tunelu, tak jsem na něj štěk, ale panička mě okřikla, ať nenapovídám. Chytala dech, zatímco Robin zkoumal terén a než si šla prohlížet další trasu. Po třech kolech už byla ale rozběhaná, a tak jsme neběhali ve třech – panička, její plíce a já, ale jen já a šéfka, už kompletní :o))) Slalom se paničce moc líbil, to proto, že jsem si potichu bublal sla-lom, sla-lom a jí to moc bavilo. A už říkala, jak na slalomu kecám. No co, se mi to líbí. Trenérka Monika mi vymyslela moc hezký parkury, paničce to rozhejbalo mozek a mně nožičky. Po hodině mě zavřeli do auta a dívali se ještě na ostatní kamarády a hlavně Poly, protože se většinou míjíme. Štvali mě, ale zase musím uznat, že než mě zavřeli, nechali nás proběhnout a tak jsme běhali s Poly, Roxie, Robinem, Dantíkem, Fabiem a koukaly na nás Dixi a Brixie. To bylo moc fajn. Pánečci ještě pak notnou chvíli cvakali tou černou věcí s okem, a když přišli do auta, libovali si, jak jsem jim to tam zadejchal. Lumpové. No a doma jsem dostal granulky se sobíma kouskama ve šťávě a obsadil na půl dne svůj pelech. Nerušit – Coddýsek hajinká, potvůrka malinká :o))))

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář