Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agilitění 13.9.2009

13. 9. 2009

Dnešní hopsání jsem si móóóc užil. Ráno mě sice ta moje šéfka nakrkla, protože mi nedala snídani, ale pak jsem jí to vrátil i s úrokem přímo na place. Piškotek v její ledvince, co jeden piškotek, halda piškotků, mi daly takovou akceleraci, že se přes ty svý nový kopačky málem přerazila a stejně mě nedohonila. Vybavila se na radu trenérky botičkama, který nekloužou, a divila se, že se jí v tom divně chodí. Jó, máš běhat bosa jako já, žádný tyhle extrabuřty (buřty, ty vole, to by nebylo zlý). Na první skočky jsem se tak těšil, že mi to nadzvedávalo zadek z trávy. Ta moje baba než se rozhejbe, nó, už makej, já chci běhat. A pak jsem už letěl, až jsem skočku shodil, ale to vůbec nevadilo. Došlo i na můj oblíbenej tunel a pak i na dva tunely za sebou, to byla krása. Páneček se chytil foťáku a mezi skákáním se bavili s paničkou nad mýma akrobatickýma kouskama. To jsem teda zvědavej. Kámošům to šlo moc hezky. S Matějem jsme teda měli co dělat, abysme odolali vůním po háravce, ale páníčci si nás srovnali. Naběhali jsme toho hodně a pánečky jsme nejspíš pěkně utahali. Došlo i na kladinu. Dali mi piškot na jednu stranu a pak že mi ho nedaj. Že prej musím nejdřív na druhou sttanu, přejít po kladině a zastavit se. Voni snad spadli z višně. Šup přes prkno, sežrat a prýýýč. No prej né, prej zóna. Ježíšmarjá já chytím psotník. Ale byla to psina. Panička měla fyzičku pod psa a nestíhala. Prej běhám moc rychle. To je postřeh při neděli. Ale nacpal jsem si bříško piškotkama. Ty mi jindy zrovna moc nedávaj. Nakonec mi měla panička vymyslet vlastní parkur, ale zjistila, že to zas není až taková sranda. Ale dala mi dva tunely za sebou, to si šplhla. Fotky snad přihodí brzy, nějak nestíhá :o)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář