Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agility intenzivka 17.11.2009

17. 11. 2009

Sotva jsem se vzpamatoval z nedělního skákání, už na mě panička přichystala další zážitek. Intenzivku. Hned po obědě mě ukšírovala v autě a za chvíli jsem už věděl, co se bude dít. Šup do lesa vyvenčit a už jsem táhnul vrata nevrata za plot cvičáku, abych pozdravil Dantíka a Fábia. Dante se mnou moc nemluvil, bolela ho tlapka, kterou si poranil na závodech a tak jsem dorážel na Fábia, aby si se mnou hrál. Brzy dorazily i Poly s mámou Barunkou a tak jsem chvíli chtěl prohánět i je. Pak mě ale panička drapla, protože přijeli i noví kamarádi z Benešova a ne všichni by měli radost z mojí pozornosti. Řekla šéfka. Mě naštvala. Jako bych otravoval, bo co. No nevadí. Měl jsem jinou společnost a taky jsem se díval, jak panička s ostatníma nosí skočky. Na kladinu koukala jak zjara a bublala, že z ní spadnu. Ha ha a já ji převez, ale to až později. Když dvounožci podle plánku postavili parkur, skákali jsme od esek po elka a zase od elek po eska, abychom se všichni vystřídali a dvounožci aby měli v tom zvyšování nebo snižování skoček trochu pořádek. Občas na mě někdo ze čtyřnohých zavrčel, ale bylo nás hodně a tak jsme byli trošku nervóznější. Skoro všichni jsme občas zavítali na jinou překážku, než chtěli pánečci a tak byla i psina. Někomu se líbila kladina, jinýmu tunel. Na kladinu mě panička vedla nejprv na vodítku a já ji přešel sám a hned. Ta koukala. Pak ještě jednou a i zpátky a nakonec, při samostatným parkuru jsem ji šel bez vodítka tam i zpátky. Jůůů, šéfka valila bulvy. To jsme na konci měli totiž parkur o dvaceti překážkách. Skákání gratis jsem sice nevyhrál, ale i tak se mi to prej povedlo, i když prej nemám bejt zbrklej a takový ty kecy, co ta moje šéfka vždycky vyplodí, ale zatleskali mi a já dostal porcičku vařených kuřecích srdíček a ještě šunku. Každopádně to bylo moc super a bezvadně jsme si zaběhali a zaskákali, za což děkujeme Monice, intenzivka byla moc prima nápad. No a pak jsem spinkal v autě celou cestu zpátky. Moc děkuju Honzovi za odvezení na hopsání a za focení, ty tři a půl hodiny byly určitě dlouhý a taky ten deštík pro neskákající asi nebyl nic moc. A taky za půjčení auta paničce. :o) Doma jsem sice nevděčně vrknul, ale já to tak nemyslel, jsem utahanej a šéfka mi k tomu ještě i dodatečně udělala přednášku, takže se oštěkávám, vy lidi se teda omlouváte, ale já nemluvim, že. Teď už kopu ze spaní všema čtyřma a to určitě zrovna běžím tunelem a brzdím na áčku na zóně. Dobrou noc kamarádi, Váš Coddýsek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář