Jdi na obsah Jdi na menu
 


intenzivní hopsáníčko v hale

20. 2. 2010
Skoro dva dlouhý měsíce jsem skočky neviděl, nejdřív nám to zasněžilo cvičák, pak mi nastydlo bříško, a když už bych mohl běhat, neměl jsem na cvičák čím dojet. No to je teda novoroční pech. Trenérka Monika nám ale vymyslela a sehnala běhání v hale a už už jsem se těšil, že si zahopsám a nebyla doprava. Jenže mám paničku internetovýho maniaka, takže browsila a browsila, každej den několikrát na agiliťácký stránce, až objevila, že je ještě volno a zrovna páneček skončil dřív a dovezl vozítko. Jůůů, smůla prolomena. Pár sms a trocha telefonování a naložen do auta, vezl jsem se vstříc novému zážitku. Trocha nervů na přechodu mezi tramvajema, bo panička po pár selhání karabinky nevěří mému vodítku, a už jsem si to šinul po mostíku nad lodičkami kolem ledový řeky, značkoval jsem, co mi uzdravenej měchýř stačil a táhnul jsem pánečky, aniž jsem věděl kam, za což mě teda střídavě sepsuli jak psa. Chvíli jsme čekali a brzy jsme se dočkali Moniky a Dantíka a Fábia a Poly byla v závěsu za nimi. Vlezl jsem do haly a jů, co to, píseček, mňam, au, panička má zas protesty. Nakonec jsem si ale přece jen hubu v písku pořádně oválel a časem rezignovala i šéfka, tudíž jsem se moh vyválet celej. Všem nám šla od tlamek pára, psiskům i člověčině, jako bysme si dávali čouda. Stojící doprovodný asi trochu mrzli, soudě podle namodralýho pánečka a i technika stávkovala, foťák nic nevydrží, ale běhavci za chvíli sundavali svršky. To se paničce povedlo, konečně na tom internetu našla zas něco dobrýho. Nemoh jsem se dočkat, až budu moct vyběhnout a skučel jsem na kámoše, ať hnou zadkama, že chci taky běhat. Mezitím jsem si řek, že trocha šplhání neuškodí a byl jsem hodnej, odloženej a moc jsem se nevzdaloval od místečka. A to jsem byl na volno! Na parkůru zamrzal paničce místy mozek, takže se ztrácela a občas o mě zakopávala, takže i řízení měla asi neseřízený, ale já věděl a tak jsem jí pomáhal, co to šlo. Nakonec, přeci jen pravidelně deklamovala svou tupost veřejně, to se taky počítá :o) Akorát mě naštvala, že mě oblíkla a jeli jsme dřív, protože intenzivka měla bejt o chvíli prodloužená, ale prej musím žrát, že dožírám dietu (hnusný granule na nastydlý bříško, brrrr, ale vaří mi do toho polívku. Aspoň tak.) Páneček byl zjevně docela rád, potřeboval rozmrznout, což nechápala ani věčně zimomřivá panička. My vyběhaní jsme měli spíš zavařený tlapky. No moc jsem si to užil a panička mi pak říkala, že jsem celou noc běhal a skákal a štěkal. A taky se mi nechtělo vstávat, zdálo se mi o běhání a tak jsem pokusy o buzení komentoval pohledem nerudným. Vzbudit mě moh jenom hlad :o) A už se těším, jestli nám tohle príma běhání vyjde další sobotu. Moniko děkujem :o)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuju za vzkazík

(Coddy, 10. 3. 2010 19:00)

No to víš :o) v parku přes lavičky to není ono a slalom mezi petkama mě moc nebaví.

Zimní sporty

(Urgona, 10. 3. 2010 14:52)

No vida, Coddy, ení nad trochu sprotu v zimě a po nemoci, že? :D