Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kladinu ani za uzený, aneb agility trochu jinak než obvykle

22. 6. 2009

Ti páníci jsou nevyzpytatelnej druh. Jeden tak nějak odhadne, že jednou za tejden hejbne panička pozadím a hodinu se na střídačku s jinýma páníkama honí s psiskem po placu. To už bychom měli zažitý. Jenže ono né, ono to člověčisko vyleze ráno z pelechu zelený, granule se tomu v břiše obracej (bůhví jestli granule, co ti lidi zvládnou všechno požrat, to by jeden zíral, ale venku na mě, to je samý fůůůj. Jo a komu je pak šoufl?), leze to celý unavený a pes aby se na to díval. Ale agilitění prej jó. Pche, jsem se docela těšil na ten výkon. Nakukoval jsem v autě na přední sedačku, jestli ta panička teda nějak obživne, ale ona vypadala docela v klidu, zeleně, ale v klidu. To určitě blafuje, jsem si říkal a taky že jo. Přijeli jsme na plac, panička se chystala vlézt dovnitř a páník že né, že prej ještě do lesa, abych prej nezadělal cvičiště. Teda fuj, co si to o mně myslej. Tak jsem teda nerad tu paňuchu pustil z dohledu, bůhví, co zas šije za boudu, že? Ušila. Když jsem přišel, uvázala mě kousek od kluků profíků (psí kluci naší cvičitelky) a šla zas s tou svou černou skříňkou po placu, různě si u toho sedala nebo klekala a křenila se do toho mrňavýho okýnka. Páník mi mezitím odnes věci k místečku, kde mě vždycky nechávaj, a panička, jak jinak, buzerovala, když jsem se s klukama trochu rozbafal. (Počkej, až se zakecáš venku s pejskařema, já ti to vrátím). Tak jsem se těšil, jak jí proženu. A hele, tu máme to překvápko. Supla na mě ušila a do tlap si mě vzal páník. Jsem si říkal, jak ho zmáknu, ale on byl dost dobrej. A ta šéfka, potvora jedna, postávala po placu a křenila se do foťáku (to je ta skříňka prej co z ní leze ta roura a občas to blejskne, fuj). Pak si dokonce dřepla pod kladinu, chytrý, co kdyby na ní káplo, a cvakala a cvakala. Jsem zvědavej, co jí z toho zas vyleze. Těch psů, co z tý skříňky pak vytáhne, a skoro všichni jsou mi podobný! Nakonec to byla psina, ale ze začátku jsem v tom měl hokej. Oba měli v kapse kousíčky uzenýho, vonělo mi to na dálku, pořád jsem nevěděl, jestli teda bude běhat jeden nebo druhej. No fakt, no vážně, uzený měli a pro mě! Doma by mi to nedali, ale oni si to na mě přichystali na kladinu. Tůůůdle. Syčáci. Né že bych se bál, to já teda ne, to by si někdo moh zkusit, říkat, že se bojím. Coddy se nebojí. Coddy prostě kladinu nemá rád. Ani za nic. Ani za uzený! Ale jinak to bylo fajn, páníček se proběh, já jsem si to užil a pak jsem páníky vzal do nedaleké restaurace. Objednal jsem si vodu, panička s páníkem  se teda rozšoupli víc, polívčičky se jim zachtělo, ale ať si daj, že jo. Pak jsem se prospal v autě, a kdyby mě ta potvora doma nevykoupala, bylo by to úplně bezvadný odpoledne.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář