Jdi na obsah Jdi na menu
 


První červnový agilitění

14. 6. 2009

Tak jsem se dva tejdny nestydatě válel. Taky abych se styděl, to by se panička měla stydět, že má pejsek nudnej program, že? No jo, zase se jí něco nezdálo na tý mý druhý straně psa, jakože trávení nebo co to povídala. To by jednoho otrávilo, to má recht. Tak že prej klid. Upadla, ne, boxer a v klidu. A taky tréninky nebyly, abych jí tolik nekřivdil.

Pak ještě jednou večír drze přitáhla z tý krabice na stole, co tomu říká počítač, nějaký video. Z nějakýho toho internetu prej. To bych se na to teda vykašlal, v tom internetu (co to je sakra za psinec?) totiž vyhrabala boxera, kterej se může uposlouchat k smrti, kroutí si krk směrem k pánečkovi a vůbec – ignoruje jakoukoli rebelii. Prostě to psisko udělalo, co pánovi na vočích vidělo. Pche, kdyby jen na vočích, ten snad pánečkovi čet ty povely rovnou z hlavy. A panička seděla, hlavu opřenou o tlapy a áchala a občas se podívala po mně, teda ten pohled bych vám nepřál. Taková odevzdanost, rezignace. Aby se nepo, no. Tak jsem jí po svým odpověděl, aby si jako protáhla tlapy (trhni si paňucho) a šel jsem hodit na pelech záda a zaspat to.

Ale dneska z nich konečně vypadlo to úžasný „pojedeme autíčkem“ a já už se vrtěl, to bude zase nějaká legrace. A byla. Akorát si na mě vymysleli to vysoký úzký prkno, co tomu říkaj kladina a panička se toho bojí. Né že by na to musela lézt, to prej já.  A já bych na tom skákal, hop nahoru, hop dolu, ale to prej né.  Tak vždycky mám z paničky takovej zvláštní pocit, no jóóó , ono se to bojí a o mě :o) se to bojí. Dneska teda odešla, prej se na to nemůže koukat, že mě nebude nervovat (nešlo by to častějc paňucho, jako že odejít?) a páníček to vzal za ní. No mně se tam taky moc nechtělo, ale cvičitelka i pán se nedali a já musel. Panička asi pochopila, že je zrádce, nechat tam chudáčka boxulku samotnýho, tak pak přeci jen přišla, aspoň pochválit.

Psiska, to vám zas byla honička, hop a tunel a hop a sla-lom a tak pořád dokola. Paničce se pletla levá a pravá a tak se motala kolem skoček, to by se pes smíchy uválel. Ale to já nemoh. Už jsem se na to chtěl v jednu chvíli vykašlat, ale to prej né. Prej si nebude pes zvykat. Bože kam já se to dostal?  Ale psina byla, jak si panička šla pokaždé ten kousek nacvičit nejprve sama. Jak tam běhala kolem skoček a snažila se naučit trasu, kterou, ačkoli fakt lehkou, nakonec stejně zvorala. Hi hi :o))))

Kámošovi šla kladina naopak moc dobře. Trošku jsem ho zlobil, protože jsem mu okukoval jeho štěněcí kámošku, tak jsme si to v nestřeženým okamžiku vyřídili, ale v pohodě. Jen páníci to nadšení nesdíleli a taky nám to chtěli zkazit a taky že zkazili. Prej bychom si dali do držek. Jéžíš márjá, to je řečí. Tak jsem si aspoň podrbal záda v šiškách, trošku nabral hlínu, stejně panička pořád mele, že chce ještě žíhanýho, tak jsem jí aspoň na chvíli udělal pruhatku.

No a teď panička datluje a já čekám, pořád čekám, no pořád ještě čekám. Tak bude to žrádlo nebo nebude? Hurá, jdu baštit a přeju hezkej večír :o)))

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

agi

(Ter, 15. 6. 2009 14:40)

Ahoj! Opět skvélá reportáž!
Baštit, bašti, co vlastbě Coddy baští za granulky?