Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí život a pekelně horký agilitění

24. 5. 2009

Vedro, že by psa nevyhnal. Chyba. Vyhnal. Spíš vyhnala. Ale co, stejně jsem se už těšil. Chrastila tady batohem dobrou hodinu, než se vyhrabala, páníček podobně dlouho odlepoval svoje pozadí od židle u počítače, ale nakonec jsme jeli. Aspoň nějaká zábava, jeden by se ukousal nudou. (Jeden by je ukousal nudou, ale pssst, to bych dostal, ta by mě zas sjela) A to jim ještě nemůžu zapomenout, jak mě v tejdnu nechali píchnout do kůže. Svojí, tu nenastavěj, ale pejska chudáka, to jóó. Prej očkování. Já je asi taky naočkuju. Pak okecávali krátký procházky tím, že prej mám mít klid. Já z nich chytnu psotník. Trošku jsem jim šmejknul špičákem jednu paničku ze smečky, šéfka se mohla pos…. Bóže, se nudim, šišlaj na mě, maj prd postřeh. Ách jo. Jeden si udělá srandu a oni hned foukaj na bolístku. No dostal jsem céres, koš na hubu, fuj, jeden se v tom potí, zabublat si nemůže. A těch keců. No teda fakt nevim, jestli tohle není porušování psích práv a svobod. Hlavně těch svobod teda. Hubu mám rád svobodnou.  No ale konečně je teda napadlo mě vytáhnout zas na vzduch. Na pořádnej vzduch. Otevřít okýnko v autě, ať to fičí. Dělal jsem držky na policajty, ale asi to neviděli. Škoda, třeba by dostali pokutu a já bych si přihřál polívčičku, jak mi zadrátovali hubinku.  No jo, ale to žúžo, psiska takový autíčko, s šoférem, to je paráda. Jsem to tam slintnul, páník si myslel, že budu jezdit v tom hnusně vysmejčeným vyleštěným auťáku se smrdutým přívěskem na okně? Pchééé. Dalo mi to práci, vrtěl jsem se asi deset minut, ale nějaký chlupy tam zůstaly. Paňucha by se ušklíbla, že určitě celej kožich, že se diví, že je ještě něco na psovi. Teda na mně. Ale co, říkám, je prostě drzá. Jenže je lepší se s ní nehádat, nerafat, pak nejsou dobrůtky, pešíček a tak.

Když jsme dojeli, už jsem viděl kámoše, jak běhaj. Paráda, bude sranda. Ještě se mnou proběhli les, teda proběhli, já mel snahu, ale ta člověčina prd vydrží, to je samý pomalu, brzdi, čekej. S nima bych moh provozovat čekárnu. A pak jsem uviděl na zemi tu voňavou věc, strčil jsem do ní rypák a plesk a samozřejmě to hnusný slovo fuj . Auvajs potvoro, to ti neříkali, že vodítko není na pleskání? Baba hrozná. Koně prej miluje, ale do jejich koblihy mi hubu strkat nenechá. Si zas přečetla na veterině, že je nějakej tetanus nebo co a že u kobyl to hrozí víc. Jéžiš teď mě bude zas chtít nechat píchnout do zadku. No není tohle tejrání? A to mi ještě slíbila nějaký pigáro proti klíšťatům, jako by nestačil ten potrhlej obojek, stejně nadává, že tím smrdí celej kvartýr.

Nakonec na to agilitění přeci jen došlo. Hurá. To je doba, než se dokodrcaj a vyhrabou, to by se jeden stihnul podrbat stopětadvacetkrát za ušima. Paňucha se uklidnila, že nevidí kladinu, já se z ní asi zvencnu, furt má něco s tím, že z toho slítnu. Jsem já nějaký trdlo bo co? Páník mi vzal hračky a šlo se. Pozdravil jsem Fabia, to je ten šikovnej, co patří cvičitelce. Pak jsem zahlíd kámoše s okošíkovanou hubou, jo, já vím, cejtim s ním. Panička se ušklíbla, že každej není hlodavec, tak jsem jí šláp na nohu, ale ona mi to potvora, prej nerada, ale jeden nikdy neví, vrátila aspoň dvakrát pak na place. Ještě, že jsem s ní nechodil do těch tanečních, jak choděj ty lidský odrostlý štěňata. To asi bylo pošlapaných tlapek. Potom mě zase připla na šňůru a vybalila nádobíčko. Tééééda takových hraček. A doma mi je schovala. Já je chci, chci, fakt jo, moc je chci. Málem jsem se uškrtil, ale pak koukám, hele Gio, boxér, kámoš, bude lítačka :o). Jo houby, na šňůře prej vrr, trrrhni si. Ách jo. Tak už aby to začlo né?

No skákal jsem jako život, až mi to párkrát i spadlo. Učili mě do dálky, do vejšky, nalevo, napravo a pak do takovýho parádního tunelu, co jim na konci splasknul. A i když vedro bylo děsný, paňucha taky jednou měla rozum, nevim,  kde ho vzala, ale fakt měla, protože mi vzala dvě velký flašky vody. A pak tam byl moc príma pán a ten mi osprchoval celej kožich. No kožich… :o) Prostě celýho mě polil a mně bylo parádně. Hned jsem se vyválel v bahně. Pak mě sprchovali ještě jednou, to už teda zrovna nemuselo bejt, že…..

Já jsem si to užíval, to bylo úžasný. Občas jsem sice měl jazyk na vestě, vlastně na náprsence, občas jsem toho měl plný brejle i kecky, obojí by mi sice musela půjčit paňucha, ale vedro bylo děsný. Taky jsem párkrát odešel, ale šéfka si mě povolala zpátky. Baba pekelná, sama byla uřícená, ale nešetřila mě. Mno trochu zase jo, pak mi snížili skočky.

Domů jsem jel fakt vyřízenej a to jsem jim ještě dělal v autě klimu. Takovej jsem já dobrák :o)))))

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář