Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trénink v hale pro pejsky

13. 3. 2010

Dvounožci se snažej skloubit svoje povinnosti a mojí rekonvalescenci tak, abych se aspoň občas utahal a nestěžoval si, samozřejmě po svým, na zdech, botách a tak, že se děsně nudím. Šéfka mě šetří, ale když už jí lezu po zádech a tím i na nervy, hopsing mě nemine. Mě to baví, jí to čistí hlavu, ideální kombinace. Tenhle rok dává dvounožcům docela zabrat, když už jede auto, posere se něco jinýho, nebo já, že :o) Panička se rozhodla, že se postaví nepřízni podmínek čelem a na just nás přihlásila rovnou na troje neoficiální závody. Nejhůř to prej vezmem jako trénink. No jestli nepojede auto, můžem to rovnou pojmout jako trénink na dogtrekking. Téda, že si ale troufá, to bude vostuda, až jí zdrhnu pozdravit kámoše. Na tuhle sobotu nám ale bylo přáno a tak jsme tréninkově vyrazili do nové haly pro pejsky, kde jsme měli hodinu s Fábiem a kámoškou Poly. Zamakali jsme si docela hodně, v relativně malém počtu jsem sotva stíhal nadejchat vzduch a upít Fábiovi a Dantíkovi vodu. No co, panička zapomněla misku a z flašky bych moc nacintal. Tak jsme se nakonec o misku dělili tři. Díky klucí :o). V hale bylo teploučko, až jsem toho měl za čas plný kecky a panička nejspíš taky, protože odhodila mikinu a sundat kšiltku jí zabránilo jen to, že nechtěla ukazovat upocenou kštici. Ty baby, ach jo. Honila mě po place jak nadmutou kozu a já bych si to tam nejradši označkoval a pořádně očichal. Jo, ta by mě hnala. Radši jsem ty myšlenky hned zahnal. Vzala mi s sebou novej kennelek, lepší než ten hnusnej plastovej. Každou chvíli mě hnala „mazej do boudičky“. Tak jsem natáh kejty a díval jsem se, jak leze po parkůru a vymejšlí, jak se mi neplést pod nohy. Myslela si, že mě na pamlsky naláká, ale celkem brzo jsem se jich přežral a navíc jsem měl po nich pořádnou žízeň. Tak ta moje dvounohá velící potvora vymyslela motivaci jak bič. Ukazovala mi flašku s vodou. No teda doufám, že uznáte, že tohle volá po Kubišce. Makat za vodu. Kdyby mi to aspoň nalila do flašky od rumu. Musim ale uznat, že na sebe taky zapomněla, takže měla jazyk na suchu a nakonec vzala za vděk i tou mojí psí flaškou. No co, jsem to moc neoslintal. Moc mě to bavilo, až na to, že jsem v jedný chvíli vystoupil z kladiny a už se mi na ní znova vůbec nechtělo. Jenže ty dvě, šéfka a trenérka se na mě domluvily, a že si prej opravím zkušenost. Jéééžíííšmarjá. Ale co, nažral jsem se párku a pak mě vysvobodila další skupina, co měla zamluvenou hodinu. Pokecal jsem s novejma psiskama a vytuh v autě. Teď hajám v boudičce, nacpaný bříško a sleduju, jak se šéfka moří s videama z hodiny a komentuje naše výkony. Nebo spíš ty moje, bo slyším, jak syčí „ty malej hajzle“ :o))) Vy dvounohý se teda necháte dobře vytočit. To mě baví, to se mi líbí. Užijte si to taky, videíčko je k dispozici.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

děkuju :o)

(Coddýsek, 14. 3. 2010 20:47)

i za dvounožce, né že by plíce nebyly trochu pozadu, ale zvyknou si :o))))Taky zdravíme celou rodinku.

Fíha

(Urgona, 14. 3. 2010 15:10)

Sakra, Cody, vyřiď můj obdiv pánčkům, asi bych u toho běhání vyflusla plíce :D Jináč ti to jde hezky, pozdravuje tě mámina a sestra :-)