Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agility 14. 11. a Džinův třetí den ve školce

15. 11. 2010

Tohle víkendový agilitění bylo zatraceně brzký. Coddýs přišel funět do mýho ucha už kolem šestý ráno a prej mám vstávat a že se někam jede. Jsem ještě malej, takže kousnout jsem ho nemoh, ale když jsem viděl, jak se těší, tak jsem se zved taky. Dvounohý vypadali, že je zvedla náměsíčnost, ale nacpali do auta kenelku a mělo se vyjet. No jo, pánečku, ale úplně jinou kenelku. Tak se ještě vraceli pro tu původní pevnou a rozkládací se brala složená. Po příjezdu na cvičák jsem pochopil proč. Sprostě mě do ní zavřeli. Teda nejdřív nás nechali pořádně proběhnout s kamarádama, ale pak se za mnou zavřel zip. Řval jsem jak tygr, ale Coddýs neviděl, neslyšel a skákal a panička utrousila něco, jako že už ví, jak mě naučí štěkat. Počkej, uvidíš. A taky viděla. Kenelku jsem rozhoupal tak, že se mi ji skoro povedlo převrátit. Nezapřu Coddýsovu školu, už v tom má praxi, jak ty dva vytáčet. Šiška v hubě mu na zábavu vydržela přesně tak dlouho, než pánečka omrzelo ho dobíhat a panička se do toho neměla, ale začala montovat a šišku mu vzala. A ještě mu řekla spoustu "srdečných" slov. Ovšem do hodiny obrátila a Coddýs se, zavřený jak jinak než v kenelce, doslechl, jaké je to zlaté psisko, páč mně jako fakt nějakej tunel může bejt za vocasem, když sleduju, jestli ty dobroty v ruce třeba neupustí. Když zjistila, že buď na mě koukat má a nebo zase naopak né a že těžce nestíhá, ačkoli jsem fakt ještě štěně (když u veta četla schéma, že mi je kolem desíti +, málem jí švihlo, že už nás čeká puberta. No, nás :-// :-)))), docela litovala, že kurz štěňátek nezačal páneček. Ten se zatím výborně bavil a dvounohá na něj syčela, že má vyběhanýho parťáka. Loupnul jsem po ní očičkama, že jsem přece její mazlíček a že za to nemůžu, a tak si povzdychla, že torpédo jako Coddýs je jen jedno a dala mi pusu za uši. No proto. Však já jí ještě pocuchám nervy. Koukal jsem na tunel a přemejšlel jsem, jestli jó, nebo né. Ale když jí to udělá radost... Coddýs na mě z kenelky funěl ať to proběhnu, tak jsem to proběh, no. A i zpátky bych to uměl. Ale Coddýs už neřeší co za to. To já teda jo. To budu řešit. Po hodině jsem se vylítal ještě jednou s Coddýsem, prohnal jsem ještě pár kámošů a jelo se domů. Odpadli jsme na celý odpoledne a ti dvounozí si libovali, jak mají klid. Já vám dám klid. Do večera jsme dospávali, pak jsme nacpali břicha a prošli park a šlo se spát nanovo. Když mě ráno páneček zavřel do pelíšku, abysme neblbli a nebudili paničku, nechal jsme ho s klidným svědomím odejít. Panička pak přišla ráno a kouká, jeden boxér na pelechu druhej vedle na gauči. No, překvapení :-))))!!! Doteď určitě přemejšlí, jak jsem se dostal ven.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář