Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agility pod vedením páníčka

Po úvodním běhání a očichávání starých a nových kamarádů jsme zaslechli prozměnu nejhnusnější zvuk na světě, tedy po fuj a jinejch nadávkách, zavření dveří za pánečkama a zaklapnutí víka od zásobníku na granule, tedy asi čtvrtej nehnusnější zvuk na světě a to cvaknutí karabiny. Připínaného vodítka, samozřejmě. První hodinu jsem s páníkem běhal já. Panička se chopila foťáku a snažila se z tý skříňky vyloudit nějaký ostrý obrázky. My s páníkem jsme mezitím hledali očíslované skočky. Moc jsem se těšil. Zkoušel jsem páníka, jestli nebude vadit, když nebudu poslouchat. No, vadilo. Ale to já jen tak, páník dobře navigoval a docela jsme si užili legraci. Němý pes Džin řval celou dobu u stromu vzadu jako kráva. Panička mu doporučila nechat si to pro figuranta. Příští hodinu to bylo opačně. Jako kráva jsem řval já, a panička mi sice nedoporučovala čekat na figuranta, ale zato držet hubu. Páník běhal s Džinem a učil ho chodit po kladině. Panička fotila naslepo, páč se nezvládala koukat, jestli Džin sletí nebo ne. No jasně že ne, i když   ... turbulence byly, no .

Na konci hodiny jsme zas lítali a doma jsme vlezli do pelechů a spali. Páníka jsme taky asi vyřídili, páč se těšil, že příště už zas bude běhat dvounohá.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář