Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coddýskovy první oficiální agility

S novým rokem jsem dostal agilní výkoňák a že prej to zkusíme oficiálně. Panička to vzala sportovně, zkusili to jiní, zkusíme to taky. Na první závody jsem jel s kámoškama Poly, Dixi a Angie a taky jsme tam potkali Monču s Fabem a Dantíkem. A i když jsem se první běh disknul, jsem prej šikovnej pes. Dvounohá mi vysvětlila, že když je disk, tak bedna nebude, ale něco dobrýho dostanu stejně. A že si to doběhnu. No tak fajn. Moc se mi tam nezdála kláda, byla černá, v hale tma jak v ..e sklepě, zima jak v psírně. No vždyť skoro jo. Páníci se zahřejvali čajem, ale při pohledu na jedinou osamělou budku panička tankování omezila. Před závodama mě změřili, panička se bála, abych něco nevyved, páč by mě prej vyhodili, kdybych si třeba kousnul do sudího. No tak jsem teda nekousal, no. Vsadim se, že se ještě nepodívala, kolik měřim. Jsem se krčil, abych nebyl velkej, ale měl jsem smůlu. Fakt vypadám jako "large". V parkuru byl taky stůl, kterej jsem dělal poprvý ráno před závodem na psím hřišti. Klika, že jo? Tam byl ale pevnej, tenhle se kejval a vůbec se mi na něm nechtělo bejt. Ono už to teda bylo odpískaný, ale panička mě nechala běžet, jako kdybych ještě závodil. Druhej běh byl trochu jinej, stůl zmizel a vylíhla se houpačka a slalom. Ten jsem ráno taky natrénoval, ale z houpajdy měla panička trochu strach, že jsem poděs a vletim na ní moc rychle. No a já jí převez. Až tak, že samým překvapením v mžiku zapomněla trasu :-) a já šel za nosema šup do tunelu. Písk písk. Teda dvounohá, takhle mi to zkazit. Pak jsme to ještě doběhli, ale už se mi nechtělo. Jako chápejte, vidim se s medajlí na krku, pohár u frňáku, štěkot, ovace.... no jo, já vim, že takhle by to nebylo, ale moh jsem mít v průkazce čas a nějaký místo a ona mi přihodila druhej disk. A k narozeninám chci kalkulačku a budu se učit čísla a budu běhat sám. Džin na mě trpělivě čekal venku a v autě, a tak když jsem doběh, panička nás vystřídala a vzala Džindu na kukačku taky. Prej děsně zlobil závodníky a šťouchal do nich tlapou. Páník nás na střídačku hlídal a pak vyhřál autíčko a jeli jsme domu. Džin vzadu něco zpíval, ale já chrněl. To jednoho zmůže, takový závodění, že jo. To si ti dvounožci ani neuměj představit. Ale spalo se mi krásně. Teď už jen čekám, co ti dva vymyslej dalšího.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář