Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den boxera březen 2012

Vyklopila nás z auta na vyvenčení a pak jsme s Džinem museli vlézt do kotce. Teda páníčci, fakt  vodvaz. Na nástupu si nás páníci rozebrali, dvounohá šla s pruhatým, já zbyl na pána. Jakože už víc poslouchám nebo jako že už na mě neni co zkazit. Jeden si může vybrat. Na place jsem chvíli chodil s páníkem a dvounohá si mě občas vypůjčila. Na odložení  jí ale chyběl klon, takže musel páník zaskočit. To byla moje chvíle. Zatímco měla plný voči a ruce Džindy, změřil jsem si páníka pohledem, abych jako věděl, jak rychle po mně skočí, a místo odložení jsem si podrbal záda. A jak po mně páník sáhnul, hurá pryč. Hahááá. Nucená přestávka, panička pěkně nasupená. No žádná hitparáda, skončil jsem chycenej a odvedenej na hanbu. Nemaj vůbec pochopení pro psinu. Džinda předved nedokončenou výuku aportu, já to nenosim vůbec, mě to nebaví a přivolání, tak to jí bylo jasný, že uspěje jedině s pruháčem. Letos slavim kulatiny a ehm, starýho ne, ale dospělýho psa novejm kouskům nenaučíš. Na obranách mě trochu bolely záda, ale kromě paničky všichni říkali, že hezky koušu. Asi jí připomenu, jak hezky. Pruháč se učil mluvit a ukázal paničce, že vodítko na obrany obvykle neni s obrázkama. Měla jí ta karabina fiknout po frňáku. Džinda, dobře. No aspoň že nás nechala vyběhat s Edinou, jináč bysme si pokecali tak akorát u chatky na táboře. Jenže ten truhla prouhatej furt provokoval a nakonec jsem to byl já , kdo byl obávanej. Se soukmenovcema se neperu, na to mám ty pruhy, mládím napružený, mně vaděj dvounohý, aby bylo jasno.  Tak možná za měsíc zase

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář