Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den boxera Křenice

1. 10. 2011

Tam už pilně makal Ronda s Aresem a tak jsme se šli vyběhat nahoru na louku. Jenže nám se nechtělo běhat, ale čumět na Areska, a tak jsme libý zvuk cvaknutí karabiny tentokrát museli oželet. Poškádlili jsme se s Noelem, páníci nás sice nepustili, ale my bysme se jen honili, páč se neperem a Noel říkal, že on taky ne. Blížila se devátá a tak páníci zatáhli za vodítka a my jsme je vedli směrem k placu. Nástup jsme nějak prošvihli, protože panička pořád něco neměla a chodila pro to do batohu. Nakonec jsem měl stejně jen svůj procházkovej obojek, sice taky výcvikovej, ale nepředpiseovej. No a šel jsem s Džinem do jedný hodiny. Tady se musel zapojit i páník, a tak v řadovce pochodoval občas s Džindou nebo  se mnou. Džinda se chvíli nudil a začal si válet záda a tak jsem se přidal. No a dostali jsme oba dva. Jak jinak. Ve skupince jsme si zkoušeli, jestli se nesežerem a kolik toho sežerem z kapsy od paničky. Upozorňuju, že čtvrt kila pamlsků je málo. Já mám hubu velkou a Džinda ještě větší. Tentokrát jsme nebyli na překážkách, páč tam byla početnější skupinka mládeže (Džinku vidíš, kdybys necvičil se mnou, byl bys  s  dětma, teď jsi byl s dospělejma). Pak nás páníci na chvíli nechali u plotu a šli na kafe a páč jsou ukecaní, vyfásli jsme nakonec i kotec. Společnej. Byla tam miska jedný placatý holky. Tak jsme vypili co v ní bylo a pak naše dvounohá vracela tu misku od tý čtyřnohý tý druhý dvounohý. No já jsem obávanej pes, ke mně si pro nic nikdo nešáhne, no . Já umim naježit záda a taky natáhnu hubu a trochu ji zmačkám, sroluju obočí a nahrbim se, abych byl za většího a moje panička zas umí plesknout  až se mi ta huba narovná. Džinda ne, ten se neježí, ale já jsem neúplatnej vztekloun a obranář všeho mýho. Rozuměj tedy všeho. Na co se podívám, je moje. I kdyby to jen vypadalo, že to je moje, je to moje. Panička je taky moje. I páníček je můj. I když oni si myslí, že to je obráceně. I ten kotec byl můj, i když jen chvíli, no. No dobře Džine, tak máš nějaký ty akcie. No a taky, jak by se otevřely dveře toho kotce, tak bych vzal roha, to je jasný ne.

Pak se jelo domů, tentokrát bez obran, protože páníci se těšili na nějakou dobrou baštu a večerní úžasný posezení s kamarádama. No a my jsme s Džindou odložili hmotnej kus psa do klubíček a snili o bezedný míse vybranejch granulí, stánku s pamlskama a hračkama a po pořádným vylítání v lese. 

No, granulí byla denní dávka, hračky jsme měli doma a les se konal následující den  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář