Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhý báječný výcvikový den s Mirečkou a Mirkem

21. 11. 2010

Páteční večer byl k sobotě skeptický. Venku pršelo a dvounohá nám balila do auta pláštěnky. ještě večer se domlouvali s dalšíma dvounohejma, koho déšť odradil a kdo bude odvážně stopovat v blátíčku. Šéfka se překonala a ve spolupráci s tou rozžhavenou skříňkou v kuchyni vyplodila něco k žrádlu, co vonělo po čokoládě a nacpala to do krabice. Pánečkovi i nám k tomu zakázala přístup, aby aspoń něco vydrželo na snídani. Sobota příjemně překvapila. Ráno nebylo po dešti vidu ani slechu a po příjezdu na stopy nebyl ani terén moc podmáčenej. Mně to teda bylo jedno, já sežeru všechno odevšad a Džinda má mojí školu. Panička se prošla po poli a trousila za sebou mňamky, Mirečka pak mně a teda hlavně paničce ukázala, jak přesně to mám zvedat, teda respektive jak ona má ty mňamky zahazovat, aby se mi dobře žraly. Džíňák měl stopičku krátkou, což ale neznamená, že se málo nažral. Na plac jsme dorazili už se sluníčkem v zátylku, dvounohejm začaly rozmrzávat pařátky jak se vytasili s termoskama a žvancem, kterýho se teda sešlo požehnaně. Skoro se mi chce dodat, že dvounohá žrala a žrala žrala a nemusela za to ani chodit u nohy. Oni teda všichni dvounohý žrali, ale jen my čtyřnohý jsme za mňamky museli něco odpracovat. Uznejte, to neni jen tak, nosit v hubě třeba činku, nenechat si jí sebrat, nesežrat nikoho, kdo by mi ji sebrat chtěl. No a nebo chodit u nohy, ukroutit si krk a zadkem parkovat jak profíkův auťák. Ale bavilo mě to. Nejvíc se mi na tom líbí, když slyším, že dvounohá dělá něco blbě, páč od ní slyším jen to, co dělám blbě já :-) Ale snažila se. Tentokrát si vzala do parády i Džina a moc se bavila, jak nechtěl štěkat na figuranta. On je Džineček přemejšlivej, nó. On si počká, co bude a pak se teprvá vyjádří. A ona je zvyklá, že já se div nehlásím a ještě napovídám, takže Džinda většinou překvapí opačně. Já jsem si směl taky kousnout a měl jsem takovou radost až mi nesloužila huba. Nejdřív si mysleli, že mě bolej zuby, ale pak přišli na to, že u toho kecám a on mi ten rukáv padá z huby :-))) Musím štěknout, že tohle cvičení se mi fakt líbí moc a dvounohá si taky libovala. Hlavně měla radost, že jsme nezapomně obrany a že nás to s Džinem baví. Druhej den by sice bejvaly poslušnost potřebovaly procvičit její záda, páč šéfka asi objevila nějaký skrytý svaly, co ani nevěděla, že má, ale rozchodila horší věci, rozchodí i záda :-))) Ale my jsme byli tak unavení, že jsme byli nakonec hrozně hodní. Džineček regeneruje sice rychle, takže stihnul ještě nějaké domácí opravy, ale vynadání většinou už stejně zaspal. Kluk je pohodář :-))) Většinou zvedám jen obočí a funím, máte co jste chtěli lidičkové :,-)

Fotečky budou na rajčátku a do týdne snad i tady, dvounohá je ve skluzu, nic nocého, že jo...   váš Coddýsek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář