Jdi na obsah Jdi na menu
 


Džinovo seznámení s agiliťáky

31. 8. 2010

Vzal jsem mrně hned za čerstva na agility. Teda vzali ho páníci, ale já neprotestoval. Konečně jsem měl možnost se pořádně předvést. Po očku jsem koukal, jestli se prcek dívá a on se fakt díval. Dostal moji kenelku a spacák, aby mu nebyla zima, protože když se běhá, tak to může jen jeden. Ostatní musejí být u pánečků nebo v boudičkách nebo na jiném místečku, třeba pod stromy. Naštěstí se našli pro mrňouse chovací a hlídací dobrovolníci

Obrazek

(na obrázku hlídala Džinečka panička Roxinky, zatímco páník se mnou lítal a moje panička fotila)

a tak jsem si všim, že druhej den jsem mu na agilitění ani moc nechyběl. Já lítám, až mi ušiska vlajou, a mladej pán vesele konverzuje s kámošema. Ale zas je frajer, že se nebál. Však půjde do školky. A když mladej koukal, ukázal jsem mu jak parádně neposlouchat. Aby si nezvyk, že bude dělat, co se mu řekne  a jediný zlobidlo budu já. A tak jsem ukrad skočku a k všeobecnému veselí jsem se samozřejmě nehodlal jen tak s kořistí vrátit. Jenže pak se zlobila panička a ani ostatní nebyli asi nadšení, protože hafani by taky rádi hopsali. No co dodat, musel jsem to vrátit. Malej valil oči a tak jsem mu ještě chtěl ukázat, jak na kladině předběhnu paničku a sežeru pamlsek a zdrhnu. Jenže to klouzalo a já mu ukázal parádní držku. No nemoh jsem přece dát najevo, že to není vůbec sranda jet hubinou po trávníku, tak jsem se tvářil, že to patří k číslu. Docela jsem se vyřádil. Džin taky, ale až po běhání. To se nebojácně proháněl s velkýma psiskama. Ale byla mu zima a tak ho dvounožci vzali vrzy do auta a jelo se domů. Ale myslím, že si užil svoje, protože se všem líbí a všichni si ho ještě, dokud to jde, rádi pochovají.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář