Jdi na obsah Jdi na menu
 


Infarktové stopy a duo Cod-Dži aneb jak to vidí Coddy

Vůbec se nám nechtělo z peřin, v noci jsme je ukradli dvounohejm a jak s náma páník vyleze ven, dvounohá se bude roztahovat a jak říká "narovnávat se". Tsss, já za to můžu, že spí ve tvaru písmene S ? Já určitě ne, já si jen dělám místo v noci, a Džinek ty nohy taky nenatahuje schválně. No vytáhli nás ven a vytáhli zase ten bágl co v něm maj šňůry a nějaký ty dobroty a vůbec všechny ty ostatní zbytečnosti, který berou, když chtěj machrovat, jak budeme poslouchat. Z auta nás vytáhli kus od  cvičáku, že se projdem, ale ve skutečnosti je odradila značka, že tam jako dál jet nemůžou. Mezi polema jsem nasál vzduch a Džinda násával taky, ale jak se snažil urvat obojek, tak se jako obvykle poblil. Než nás dovedli k remízku, kde nás mohli uvázat (kus od odpadků, na který jsme, bohužel, nemohli), měla nás panička viditelně plný zuby.  Když nám dělala nášlap, vypadalo to, že se uklidnila, což jsme se rozhodli okamžitě napravit. Už s připnutím delší šňůry (ne stopovačky, tu zázračně stihla ztratit buď ještě doma, nebo cestou) jsem vystartoval, že by ze mě měl klub chovatelů chrtů ohromnou radost. Samozřejmě, že mě vrátila, jako kdybych byl jo-jo. Provlíkla mi šňůru pod packama a prej "stopa hledej". Pchááá. To co následovalo, se nedá asi jen tak popsat, páč nám dala na stopu (sama uznala, že to byla blbá volba) pamlsky, co nám sice chutnaj, ale jak je hltáme, tak se drolej a my kašlem. No a jako co bysme je nehltali, že jo? Jak jako, pomalu vyžírat stopičku? Nasrat. Navíc mi to fakt chutnalo, a k tomu jsem je viděl, tak jsem to chtěl sežrat a jít domů. Vybrala nám hlínu coby terén, fůj, lepilo se to na nohy. Né že by mi to vadilo jindy s talířem, to si zasvinim i hlavu, ale na stopě? Blééé. Ovšem stopa to byla poučná, dozvěděl jsem se, že kdyby měla jiný boty (myslím, že mluvila o okovanejch), že mám v zadku díru, pak  mi vyjmenovala všechny boxule, co momentálně strádaj v útulcích, zatímco já mám blahobyt (tím asi myslela tu hlínu v hubě, když jsem požíral ty pamlsky) a taky se asi v půlce stopy otočila zoufale na páníka, kterej to dokumentoval, že mi prej asi urazí hlavu. No a já bych jí ukous ruku.  Ke mně se pak otočila a ukazovala mi , podotýkám docela trpělivě v kontrastu s tím, co právě sdělila páníkovi, a že stopička hledej, ale já už viděl balonek. A fakt mě to hledej nebavilo. Nutno uznat, že mě nezabila, jináč bych teď nepsal, že jo, a že i můj zadek zůstal bez úhony. Ovšem vztek cloumal jejím majestátem, tak jsem zahrál ještě divadýlko, přesněji scénu " paničko já se bojim, nech mě béééjt, já už budu hodnej", načež jsem dostal hovno a ne míček, že prej to byla ta nejhorší stopa co panička viděla a prej i Pupp, náš morčák, by jí udělal líp. A na mrkev. Hrůza. Na stopu s Džindou si musela dát přestávku, aby ze sebe vypudila zlost na mou zlatou držtičku, zatímco ji Džinda nasral tím, že nás dokonale zamotal do vodítek, až si málem vykloubil kejtu. Panička přísahala, že kdybysme jeli stopovat na Draháň, jak původně chtěla (to by bylo lepší, tam je tráva), zůstala by dobrovolně cestou v místním ústavu s velkou zahradou.  Stopa s Džindou jí náladu trochu zvedla, Džinda svůj ufrkanej nos opravdu k zemi přilepil, aspoň do tý doby, než se ze vzdálený stavby ozvaly zajímavý zvuky. Ale i tak, i když šel jak lajdák, stopu bez potíží našel, a že nám panička udělala, (teda jemu hlavně, mně jen jeden lom a jinak rovnou), pěkný prasárny. Měl stopičku pěkně klikatou. Prej aby ho bavila. Pchááá, jak na tohle přišla. Dži vyžíral pamlsky a taky mu drhly v krku, což teda uznala, že příště bude muset bejt lepší ňamka, že tohle nezvolila nejlíp. Na druhou stranu je to dobrota, takže chtěl najít další. Vytočil jí ale u předmětu, páč zalehnout na poprvý by byl zázrak a vzápětí ona přišla na to, proč. Miláček vyhřátej z peřinek přece nebude lehat na studenou hlínu, né? Tak to jí nadzvedlo. Byl to lítej boj, ale nakonec Džinda usoudil, že bude lepší ležet, páč za to ho krmí a když se vzpouzí, tak panička mění skupenství z pevnýho na kapalný a ještě se zahřejvá. No nakonec druhej předmět a zakončení stopy zalehl ukázkově a narozdíl ode mě si užil s dvounohou blbnutí s pešíkem. Nutno říct, že byla zasviněná jak zákon káže a tak jí vůbec nevadilo, že v zápalu hry po ní Džinda hopsá. Mně to vadilo, páč se mnou si nehrála a řval jsem jak kráva. Za to mi vynadal páník už když Džin čuchal, že mu do toho prej skuhrám. Já tak pěkně mluvim a on že prej skuhrám. Domů jsme šli na dlouhejch šňůrách, páč paňucha tušila, že bysme jí ještě zkusili zdrhnout jako já včera s tím talířem, a byla si jistá, že by explodovala. Tak jsme jí aspoň pěkně tahali a tvářili se, že "k noze" velí hebrejsky a to my teda vůbec neznáme. Doma nejdřív mě, pak Džindu a pak sebe protáhla vanou. Nutno říct, že jsem dostal pusu, že sedim, a to i přesto, že jsem jí jednim tahem tlapou sejmul všechny vyskládaný šampony a mejdla z vany. Džinda si do vany dokonce lehnul a chlastal vodu a už mu vůbec nevadilo, že v ní je bláto. Zato na stopě dělal, po mým vzoru, brrr, fuuuuj. Radši jsem pak paničku hlídal, když drhla sama sebe, aby se dobrovolně neutopila, páč provaz doma neni. Myslím, že od stop nám dá nějakou dobu pokoj. Nebo se mejlim?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář