Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem dostal Džina

30. 8. 2010

Před pár dny odjeli páníci na pár hodin pryč a byl klid J Odpoledne pro sebe. Bezva. Pak se páník vrátil bez paničky a divně smrděl. Nakrmil mě, vzal mě ven a zas zmizel. To si troufat nebudou, co mi dalo práce, aby to dvounohý neřádstvo chodilo včas domů. Přijeli pozdě a smrděli obá dvá. Né hospodou, psama!!! Pár dní na to přišel páník zase sám a to už jsem se vážně naštval. Ale tentokrát mě vzal ven, že panička čeká. No dobrá, ale maj štěstí. Jo, houby. Čekala, ale s ní ještě něco, co vypadalo jako boxer, ale vypranej v pračce na vyvářku. Nějakej mrňavej. Psípánbůhpotěš!!! Štěně! A lízalo mi to hubu. A šlo to s náma domů. Na pelech jsem to pustil a už to na mě začalo bafat. Docela ofrklá, ta dnešní mládež. A panička prej, ať mu přinesu hračku. Spadla z višně, né? No né, myslela to vážně. Tak jsem teda přines pískačku. Štěně to vzalo do těch mlíčňáků a prej pojď si hrát. No hele, psiska, co vám budu povídat, dvě hodiny jsem to trpěl, ale pak jsem tomu mrněti řek svý. No odjelo to. Hurá. Páníci se vrátili večer, ale dvounohá na mě moc nemluvila. Jsem to asi přehnal, docela bylo to mrně milý, no. Bylo mi líto paničky, protože tenhle rok se nabulila hodně a mně je smutno, když brečí. Navíc kvůli mně. Ach jo. A tak jsem byl děsně ochotnej jet s nima za štěnětem zas. Na trávníku to mimino vypadalo trochu větší a asi i trochu vyrostlo. Ale zkoumalo mě to váhavě a asi mi po tom mým školení zrovna nevěřilo. Zato dvounohých se drželo. Ach jo. Tak znova. Jsem hodnej pes, jsem hodnej pes. Po chvíli mě to ale začalo bavit. Mrňous byl pomalej a já mu ukázal, jak umím zabrat a že nebude stíhat J . Hi hi, nestíhal. Užil jsem si to a těšil jsem se, že si ho teda vezmu domů. Jenže štěndo nastoupilo k těm druhejm pánečkům a odjelo s nima. Tak teď jsem tomu nerozuměl. Ale dvounohá říkala, že se zas uvidíme. A opravdu. Napříště jsem potkal mrňouse v parádním parku a lezli jsme po spadlým stromě a on se mi schovával a já ho hledal. A taky jsem mu ukazoval, jak umím skákat (panička teda říkala, že frajeřím, ale to je fuk, hlavní bylo, že malej zíral). No a pak končně přijel mrňous natrvalo. Radši jsem ho obcházel po špičkách, protože byl celej vyplašenej a dvounohá mě po očku pátravě sledovala. Vedle mýho pelechu vyrostla ohrádka a docela to byl dobrej nápad, protože tam štěndu dali, když mě moc otravoval a taky spinkat. No já vám řeknu, vlízt mi v noci štěně na hlavu, tak se asi neznám. Ale většinu času to mrně sedělo někde v bytě a koukalo. Fajn, ty budeš zvládnutej rychle, kámo. Přibylo mi teda chození ven, protože malej dělal to, co já nesmim, tedy louže. Ale taky mi přibylo žvance, protože nemám rád, když někdo žere a já ne a tak abych nechal prďolu nadlábnout, dostal jsem něco na přilepšenou taky. No, to není zlý, pro začátek. Chtěl jsem si s nim i hrát, ale malej né. Ňákej opatrnej, mladej pán. V noci se panička při několikátém venčení klepala zimou a malej vypadal o moc živěji než ona. Jó holka, já ti to říkal. Já chrněl už od desíti, do rána jsem necek, mohla sis v teplíčku mastit hry na počítači, nebo co. Čajíček, pohoda. Máš, cos chtěla J. No, a  já taky. Ale až tak mi to nevadilo. Mrně se mě drželo jak klíště a hopkalo za mnou jak králík. Když už panička vstávala ke kňourajícímu boxířeti poněkolikáté, řekla mi, ať tam jdu já. Asi ani nečekala, že půjdu. Ale já rozumím, když na mě mluví. Já jen nedělám, co nechci J A už mi jí bylo líto a prcka taky a tak jsem k němu šel a funěl na něj, že se nemusí bát. Pak usnul a parádně chrápal. Ach jo. A druhej den světe div se! Nám to štěně snad vyměnili. Drzoun hopkal nebojácně po bytě, zalez mi na pelech a usnul. Tak to ne. Dvounohá mi zrovna dávala odměnu, a kde se vzalo, tu se vzalo, štěně jedno, že prej se podívá. Já ti dám syčáku. Grrrrr, moje. Ježíšmarjá, to bylo řevu. Vždyť jsem tak moc neřek, né? Zalezlo pod židli a za nic nevylezlo. Nabízel jsem mu, že si půjdem hrát, packou jsem ho hladil, ale né. Prej jsem zléééj. Ach jo. Ta výchova je těžká! Dvounohá nám teda vymýšlela hry, abychom si na sebe víc zvykli. Když se nevěnovala malýmu, hned mně a naopak. Dostali jsme oba stejnej balonek. Malej k sobě do ohrádky a mně ho házela. A malej koukal. Pomalu jsem si zvyk, že na něj volá Džine. Aha, asi se tak jmenuje. Když jsme šli ven a malej nechtěl, řekla mi, ať jdu pro Džina. Kouk jsem na ní a ona, že mám jít pro štěně. No šel jsem, jinak bych se prostě pochcal, než se mladej pán uráčí. Jenže na rozdíl od něj, mně by to už neprošlo. A malej šel. Dobrý, to se mi líbí. Večer už to byla legrace. Malej usínal, mlaskal, a já na něj nevěřícně koukal. To jsem ještě neslyšel. Nechtěl jsem věřit, že se nekousne do jazyka. Položil jsem si na něj hlavu a paničce muselo bejt jasný, že i když mrněti dám někdy sodu, sežrat ho nehodlám. Zatím J 

Džin je docela šikovnej, utáhne i velkou větev a jde do toho i přesto, že ví, že mu to seberu. Dvounohá mu dala hračku, co si přivez z domova. Koukal jsem na ní a vrčel. To se panička teda zlobila. Ále co, ať si má teda hračku, aspoň nebude krást moje. A i když pak zapomněla dvounohá uklidit míček, on fakt nekrad. Tak jsem zkusil, co to udělá, když ho před něj hodím. Šéfovstvo svorně prohlásilo, že jsem hajzlik provokatér. Pak se vynořilo tenisáků, až oči přecházely. Tohle si na mě vymysleli, lumpové. Tenisáků bylo fakt tolik, že pro dva opravdu stačily J .

Sice jsem pak štěndovi pohrozil, aby mi nebral ty větší, ale on si ze mě nic nedělal. Obešel mě, zatímco jsem od dvounohý slíznul proslov, sebral čtyři tenisáky a zaleh mi s nima pelech. Lump mrňavej. Ale mám ho rád. Nejvíc mě baví, když začne zoubkama rasit ty samý věci, co já, když jsem byl malej. To pak sleduju paničku a chodím jí žalovat, protože mě zajímá, jestli spravedlivě dostane za uši i malej. No říká mu, že nesmí. Líbí se mi, když jí a páníka malej zlobí a okusuje. To se natáhnu na pelech a mám kino. Myslím, že se právě začínám skvěle bavit. Džine, do toho!!!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji kamaráde :-)

(Coddy, 31. 8. 2010 11:23)

Tak jsme koukám na jedné lodi :-) Moc se těším, že probereme jak na ta mrňata. Zatím spíš sleduju, jak ho zvládají dvounožci. A dávám pozor, aby mu nedovolili něco, co mně ne. Těším se na shlednaou v Pikovicích až se podělíme o zážitky. Ahoooj!

Projev účasti a pochopení pro věc

(Corado, 31. 8. 2010 8:41)

Milý Codýsku, jak já Ti rozumím! Mám to doma "v růžovém"! Tak si držme tlapy, ať to zvládnem, viď? V Pikovicích si můžeme předat zkušenosti, která že taktika a strategie, respektive která výchovná metoda, nejlépe funguje. Protože fuška to ještě bude, než si je vychováme k obrazu svému! Tak zatím!