Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jako hosti na chovnosti

16. 10. 2011

Agilitit jsme jeli vlastně poprvé od tábora. Džinda hopsal první a to mě dost prudilo. Ale musím uznat, že mu hopsání jde a že je pozornej. O něco víc než já. Taky jsme se pořádně vyběhali. Můj trénink skončil vlastně dřív než začal, páč jsme ukrad skočku a panička se sekla, že mám po tréninku. Zbytek hodiny jsem se učil nekousat do skočky. To mě vytočilo. Tak jsem chtěl kousnout někoho jinýho a dostal jsem na držku. Pořád jsem musel hopsat přes skočku a nebo ji mít před hubou a nekrást. A slíbili mi košík. Na hubu, samozřejmě, kam jinam. Prej i závodit budu s košem. Budu mít potupnou výjimku. Paničku jsem nepotěšil. Když mě to prej nebaví, budu mít to, co sbírá do sáčku po nás, a agilitit bude jen Džinda. Jo a já nic. Ani nic jinýho. To si dovolila moc. A taky mi nechtěla dovolit odreagovat se na nějaký ruce, dokonce si na mě sedla a ubrala mi kyslík. Tejrá mě. Uteču. Po agilitním tréninku jsme nejeli domů, ale na cvičák. Páníci se šli sprostě nadlábnout a my koukali na mládež jak je "sváděj"  neboli na svod dorostu a pak na ty šikovný a hodný pesany, kteří si šli pro povolení na štěňata, neboli na zkoušku chovnosti. Ale stejně jsme viděli jak nám panička dokoupila hračky a něco na zub, ale dělala, že to neni pro nás. Teda pro mě. Džinda dostal, páč Džinda byl hodnej. Asi jí sežeru. Ale nejdřív se musim naučit pouštět vodu a otvírat konzervy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář