Jdi na obsah Jdi na menu
 


Měsíc ve dvou uběhl a je z nás nerozlučná dvojka

23. 9. 2010

Tak je to tu čtyři tejdny. Myslim toho malýho boxera, co furt říká, že vyroste. Nejdřív jsem myslel, že to je nějakej vrtoch dvounožců, že po pár dnech odjede, ale už bych ho nedal. Baví mě se na něj chodit dívat, když spí, protože chrápe. Panička říká, že jako já, ale já přece nechrápu!!! Jó když si půjčil moje hračky, to jsem nadšenej nebyl a vyfasoval jsem jméno Harpagon. Tuším, že to nebude nic příjemnýho. Zatím jsem mu dovolil pít mi vodu. Šéfka totiž říkala něco o rozbitý hubě a vody že je snad dost pro oba. No tak jo, ale k žrádlu ať mi neleze. To se neznám. Jenže von je mrňous voraženej. Von si ze mě nic nedělá. Už ani nepiští a dokonce mi hrábnul packou do ksichtu. Tak ho občas pošlu po zemi nebo dostane packama, ale většinou na sebe otvíráme huby a on musí přece vědět, že mám větší. Dvounohý mi ale říkaj, že mi to vrátí, až bude mít taky větší hubu. No, uvidíme, zatím když otevřu hubu, vejde se mi do ní jeho hlava. Jenže – ani z toho si nic nedělá. Je zubař, bo co? Si klidně prohlíží moje zuby a nic. Se nebojí. Venku vezme do těch svejch mlíčňáků moje vodítko a visí na něm. Taky jsem ho zkusil vodit, ale nebaví mě to. O to víc me baví, když nás vede jeden dvounožec a běží s náma a my se honíme. Prej jsme boxerochrti, ale ono ty dva velký baví. Taky se mnou vozej Džina (ale taky mu občas řeknou jenom „G“ neboli „dží“ ) pravidelně na agility a zatímco já makám až mi uši plachtěj, štěndo konverzuje s kámošema. Pěkná morálka. Počkej, až půjdeš do školky. Taky jsme začali dostávat hračky po dvou, ale já chci stejně obě. Proč má mít štěně hraču. Ne ne Džine, nejdřív jí ožeru, zničím a pak si jí můžeš nechat. Au au šéfka, snad jsem tolik neřek. Ovšem co paňucha nevidí, buď neřeší, nebo dostaneme „na budku“ oba. Tak když u nás není, radši je klid. Už nám to prokoukla. Co bysme dělali brajgl, když se nekouká. Jenže ňák rychle se dovtípila, že hrajeme dívadlo a to už nejni zábava. To je tak o pohlavku, když jí moc pijeme krev. Teď přitáhla pro Džina boudičku a vztekala se, že do ní chci já. Že se do ní tak tak vejdu, že mám svůj hangár. No a co? Já chci do týhle, do nový. Vlez jsem k Džinovi, a když pak vylez, už jsem ho zpátky nepustil. A ani se mi nelíbilo, že ho panička pustila teda do mý starý kenelky. Tak mi řekla:  „Rozpul se neřáde, ať se vejdeš do obou“. A to když nám dává hračky, dostanu nejdřív vybrat já. Jenže ona moc dobře ví, že chci obě. Štěně mi stejně všechno radši dá. Jenže když šéfka kouká, tak vim, že mu to brát nesmim a když nekouká, tak to zas nejni zábava. Nechce se mi s tim moc smířit, že se budu dělit. Vrrrčel jsem, ale to jsem jí pěkně naštval. S tou dvounohou bych si nerad zahrával, to je pak céres, buzerace, škola. Takhle mám klídek. V noci jdu už jenom na volno, protože ona nese štěně, aby nemusela vytírat J, a ví, že já si je hlídám. Oba. Však jsem taky byl pochválenej. Takový individuum se kolem nich plížilo a já jsem si sed před paničku a štěně, a že jako co. No a chlápek radši mašíroval o dům dál. Já když chci, tak umim moc vóšklivě koukat. To zas dvounohá ví, že já si hlídám, co je moje. Venku mi šéfka už víc věří a i štínko se rychle učí. Ode mě! Od koho jinýho J . Sice ve dne mě z tý šňůry pustí jen v parku nebo kde není silnice, ale nevadí, stejně se motám kolem Džina taháme se o šňůry. Doma se taky tak trochu pereme, ale jen jako. Zatím teda. A čeká nás prej společnej pobyt v přírodě. A s mooc bexerama. Šéfka se snad stihne uzdravit, ňák je marodná a tak jí s tím miminem psím pomáhám. Bejvám tak unavenej, že spím víc než on. Vydržíme se fackovat i půl hodiny v kuse, Džin na mě vrčí ať se pérrrru, a když vyskočím, schová se mi pod židli. A čeká, jestli ho packou vytáhnu. Paničkaříká, že to vypadá jako casting na Tom a Jerry, že čekám jako kočka na myš. Sice jí pěkně piju krev, ale nenudí se. Naučila mě jít pro Džina, když jdeme ven a on se ještě fláká na gauči. (Jo, leze tam a já ne a je to nespravedlivý!) Tak jsem za nim tuhle šel a šeptám mu „vyprdni se na ní, hajej“ a on se stočil do klubíčka a hajal dál. Jé to byla bašta, šli jsme s paničkou teda sami a já si to užil J.  Jenže šéfka mi to prokoukla a pak jsem zůstal doma já a šel jen Džin a ještě mu vzala míček. A že prej jsem potvora mazaná. Psí život, že jo? J

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář