Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nácvik na zkoušky 29.5.2011

29. 5. 2011

Dvounožci se rozhodli, že nebudem zahálet. Nevím jak to teda je, jestli tím, že na nás maj papír, jsme zbavení svéprávnosti bo co, ale asi jo, páč nám furt určujou, co budeme dělat. Ale dlužno říct, že čím víc nás buzerujou, tím víc se z nich sypou dobroty a padaj i hračky. Doslova. Ty jejich vesty maj kapes, že by to bylo i Krtečkovi moc. Každopádně, víked byl zas pracovní. V sobotu jsme s Džinkem makali na hřišti a nechtěně dělali místním lidskejm mláďatům představení, což paničku chvíli vytáčelo, než se rozhodla využít skutečnost ku našemu prospěchu, jakožto ztížené podmínky. Jo jo dvounohá, stačí změnit úhel pohledu, ale to se naučíš. Páč jsem poslouchal jak hodinky a neudělal tu vóóstudu, tak se jistě dmula pýchou, jakej jsem šikovnej. V Pikovicích jsem jí tak vytavil, že mi dala odložení, odkráčela z placu rovnou ke krabici s hračkama a koupila mi další pískací balonek. Zoufalej pokus jsem jí ovšem odčinil ukázkovou poslušností. Příště půjde nakupovat znova, to ještě ale neví. No ale zpátky k víkendu. Nedělní výcvik nás už čekal v ZKO Dolní Břežany, kde jsme se mohli přidat k nácviku a posílit tak naději na vlastní složené zkoušky. No... uvidíme. Panička by potřebovala bejt asi nalitá, aby z nás neměla nervy v řadě na pochodu . Džinek měl oči navrch hlavy a panička očima jezdila po obloze, tak nevím, že by se modlila? Ale zase musím uznat, že Džinda nebyl tentokrát nepřivolatelnej. No ale musím s epochlubit, že já jsem teda byl fakt lepší. Věděl jsem, že má paňucha balon a tak jsem makal a makal a nakonec mi ho i dala a světe div se, já ho nosil. Původně mě panička nabízela páníkovi, abychom s Džindou mohli oba do řady, ale páník asi tušil, že bych odzkoušel pevnost jeho nervů a tak jsem na skupině nebyl a čekal jsem na paničku, až s Džindou docvičí a pak jsme měli menší skupinu a já zvlád i přenášení. No a dvounohá teda taky. Jako vona mě čapne jak plyšáka, úplně snadno. No tak skoro úplně snadno.

 Páník mi zatím nachystal vodičku a taky nám to cvičení celý dokumentoval. Nově jsme se učili chodit po jiným povrchu, tedy nepříjemným, ale bylo to docela fajn. Největší potíž mi dělalo nepronásledovat balon, to fakt nedávám. No a panička ze mě šílí, páč na šňůře jí pěkně dřu ruce a na volno mám pocit, že si rozšíří hlasovej rozsah, než mě přivolá. 

Taky jsem si zaběhal s kamarádama a Džinek taky a na konci jsme ještě lítali společně po placu. Neni divu, že jsme doma vylízali misky a nehodláme už ani zavrtět ocáskama. Ale moc se nám to líbilo. No a teď už jen pracovat a pracovat a pracovat. Jo a nejdřív se teda vyspat, tak dobrou noc strýčku Fido.... no to byl takovej ten psí strejda z večerníčku.

Váš Coddýsek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář