Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí zazimování - Coddýskův (téměř) závěrečný štěk 2010

Zima se nám letos brzo dostala za drápky (mně docela dost, studí to a když to studí, tak já teda zpívám), napadl sníh a pro Džina to bylo poprvé, takže to pojal po svým a rozhodl se to bílý a studený všechno sežrat. Povýšil tak z lejnožrouta na sněhožrouta, ale nepolepšil si, páč z toho dostal kašel, že kdyby byl tvídovej, ušije si z něj kabát. Venku jsme se docela vyblbli, jsem velkorysej, klacky, který najde, si může - chvíli - nechat :-) Páník nám stavěl sněhuláky, teda snažil se, ale my jsme mu to s radostí všechno zbourali dřív, než stíhal stavět. A žrali. Oba. Džíňák vyfasoval sirup a vytřeli mu krk a páč má mojí školu, zavřel hubu dřív než panička stihla vytáhnout prsty. Šikovnej kluk. Ale sirup Džíňákovi jede, chodí si do kuchyně vyžebrat plnou lžíci. Taky koukám, ale panička mi to škodolibě strká k rypáku a mně to nevoní. Taky nás už páníci naučili nebrat si hračky a tak po Džínkovi občas jen tak štěknu, aby se nezapomnělo, kdo že tu je šéf, že jo. Ale ten malej vymazlenec zaparkuje na gauč nebo páníkům na klín a ví, že na něj nemůžu. Někdy mi umí vlízt i na pelech, tak ho cvičně packama zpracuju a to už dvounohý berou foťák, páč to je prej koncert. No když jsem pak viděl ty držky, který děláme, tak se jim ani nedivim. Koncem listopadu jsme předčasně ukončili akční sezonu, páč se mi zas na zimu splašil pajšl, dvounohá mě dva tejdny dávala dohromady a mezitím mi nepřidal páníkův pobyt ve špitále. Jí teda taky ne, páč nás měla na krku obá dvá a i když jsme se snažili moc nes.at (Džin teda ne, ten se naopak snažil pos.at co šlo, takže každou deku a pelech, až se mu dostalo dalšího odčervení kromě několika dalších přezdívek týkajících se hygieny), dostávala zabrat. Já bordel ve smečce, teda v docházce, nemám rád a tak jsem byl patřičně nerudnej. Mám rád smečku pohromadě. A taky mě zlobil ten pajšl. Ale když panička venčila štínko, vždycky jsem šel s ní, i když já mám aspoň to privilegium, že nemusim, když nechci, páč doma nedělám louže, že jo Džine. Ale co kdyby mi něco uteklo nebo co kdyby mi něco venku sežralo Džina i s paničkou. Prostě jsem si je radši hlídal, no. Ale páník se nám brzo vrátil, no a pak jsme si ho museli pořádně užít, takže jsme mu bourali ty sněhuláky, že jo :-) No a Džin to ukončil neschopenkou. Psí neschopenkou. Dostává na krk šátek (jako já když mě bolelo v krku) a je přikrytej peřinou. Já teda taky, to bych se jinak naštval, že jo. Ještě je teda v plánu vánoční závod, ale myslím, že Džin to sněhožroutství nerozdejchá, páč když jde ven, nepoučil se a žere furt. Dostal kabátek po mně, mně koupili novej, starší garderobu podědí prcek. Taky jsme dostali obojky, ale panička je poslala nějakýmu Ježíšpsovi, že nám je pak donese na Štědrej den. No taky jsme zrasili pár věcí, Dží roztřískal misku na vodu, rozpárali jsme pár hraček a židličku, a přečetli jsme nějaký časopisy. Třeba ten Ježíšpes přinese nový. Taky jsme s dvounohou byli uvězněný ve vejtahu bez šťávy, nebo proč ta krabice nejela a zhasla, a bylo to hnusný. Džin se teda bavil, ale já ne. Šéfka s někym kecala, ale mě to pěkně s.alo. Ale pak se to zas rozsvítilo a pustilo nás to ven. Brrr. No a teď s dvounohou pečeme, né teda, že bysme jí šli na ruku, prostě jen čekáme v kuchyni, co upadne z plechu a ona nás žene, ať nic nežerem, že se z toho pose.em. Dží si hodně hraje a pak se taky učí aportovat a já mu radím, ať se na to vybodne a šéfka na mě syčí, že ví, že mu radím. Jak to, sakra, může vědět? Džin je teď správě gumovej a dvounohá konečně vidí, že jedinej vyšílenej boxer v kvartýru nejsem jen já. Někdy jen zírám a nevěřím, že jsem taky takhle lítal. Už se těším, až zas začnem něco dělat, příští rok bude snad míň psí pracovní neschopnosti a zase zaagilitíme, zatrekujeme a budem zas jezdit na tábory a na cvičák.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář