Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Novýho Zélandu do Afriky a místo Ameriky Klánovice

20. 2. 2011

Nó, to se zas dvounožci plácli přes kapsu. Já věděl, že se mi ten tanec nad mísou nakonec vyplatí. Fujtajbl, taky kdo má furt žrát ty samý grancle, že jo? Abych byl happy-dog tak musim mít taky tasty-food, že jo? Jehněčí mi lezlo i ušima, tak mi dvounožci připravili příjemnou změnu - pštrosa s bramborem. No a jde to, já mám klid, oni maj klid a těch pár stovek navíc, pche ... :-)))) Psst, dvounohá by mě hnala, kdyby mě slyšela. Ta má na mě pifku. Přitáhla nám nový trekošráky, a že nás do toho jako narve. Mamlas Džinda byl zas za mazlika, že do toho vlez bez keců, ale na mě si nepřišla. Jsem jí předved takovej tanec, že na to dlouho nezapomene. No jo no, ale teď nevim jestli se mi to vyplatilo. Džindovi ten obleček totiž sluší, dobře se mu v tom tahá a já mám starý zablácený šráky a ještě jsem dostal přes držku. Je to nespravedlivý. Musim bejt za hodnýho, jsem totiž zaslech, že bych na tom moh ještě vydělat . Až šéfka vychladne, páč jsem jí tou svou rebelií zas nadzved madle, prej mi pořídí něco s karabinama a s oporou páteře a až z Ameriky. Takže Džindovi tímto odkazuju i svůj trekošrák, neb čekám na lepší . Ale zadarmo to asi nebude. Měli jsme po vejletě na Ameriku, čímž jsem jí namíchnul a les v Klánovicích, kterej byl nakonec náhrada, se mnou skoro oběhla v rekordním čase, že jsem nestih ani označkovat všechno, co bych chtěl. Mě hnala jak nadmutou kozu a pěkně nade mnou hřměla. Jako velet jí na tom cvičáku naučili fakt dobře, grrr. Radši jsem šlapal jak hodinky, páč namíchnout jí podruhý by mohla bejt moje boxeří zlatá smrtka. Zato Džinda, mazánek, kam ho strčej tam jde, dělá co mu řeknou, a to se mu to potom šupajdí za svěšenou rukou s pamlskem, zatímco chudinka zlatá vpředu táhne jak volskej povoz. Pes si nesmí ani postavit hlavu, aby nebyly kecy. To je toho, že jsme se vztekal, no .

V Klánovicích jsme taky potkali kámošku z agilit, ale páníci si nás drželi, páč nás měli připnutý a bylo jim jasný, že jak se hnem, tak pojedou. K mýmu vzteku byly i kaluže zamrzlý, a tak jsem nemoh dvounohou vytáčet neustálým vyžíráním bažince. Správně odhadla, kůže lidská, že prvních šest kilometrů na čtyřicítce budu na zabití, páč já budu, to slibuju a hned jak se mi začne chtít, tak i podepíšu

Váš rebel Coddýsek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář