Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ráno mě buděj ptáci, v noci mě buděj sousedi. Venku začíná všechno vonět, a když hrabu, no spíš když zahrabávám, dostává panička hysterák, že za a) bude mytí tlap delší, no co, nejhůř jí ukradnu hadr a bude, nebo jí rafnu do ruky a hned bude utírat svý; no a za b) prej nechce řešit nějakou pojišťovnu. A já mám přitom tak skvělej odpal zadních tlap, že bych moh těma šutrama vysklívat auta na míru :o))) To jí klidně pojistím, že to je jako tutovka. To, který vozí mě, obcházím ale obloukem, ta by mi dala, to bych pak asi chodil pěšky.

Občas mě nechá na balkoně, nebo spíš, já tam proklouznu. To je žúžo, když svítí sluníčko, tak si nahřívám kožíšek a držtičku a kdyby nepřilítla a nevybzučela mě na místo, tak bych možná i občas blafal. Jenže ona s tím svým Libušiným komplexem už vidí, jak se vrhám střemhlav přes zábradlí za nějakým kámošem. Mno, ne že bych to nezvlád, ale nejsu blbé, že.

Nejlepší je, když si tam dřepne se mnou, dá si kafe, ideálně horký, protože ho nemůže hned chlemtat a kdyby jí to pálilo víc, i pelíšek by mohla šópnót. Má kliku, že si taky dřepne na schod, jinak bych se vážně naštval. Jen hračky mi tam nedovolí. To už jako vážně ne. Naposled mazala pro balonek loni a už jí to prej nebaví. Vás lidi taky hned všechno omrzí. Psisku, to jó, to odhazujete jak „bejsbólisti“, có? To aby si jeden ušoupal tlapky, ale sami hnót zadkem, to né. Prej, abych někomu nehodil balón na hlavu. No mně by to nevadilo, tak co řeší. Akorát by mi ten trefenej nesměl balónek vzít, to bych se zas namích, to jo.

Ale po zimě se zas objevila na šuplíkách v chodbě dlouhá šňůra. No jo, zase ta její lenost, jak je mokro, tak hned škudlí, aby to nemusela pokaždý prát. Má štěstí a ten druhej dvounožec taky, že na prochajdě taky zaberou a hoděj klusa, jinak bych jim ten metr a půl pěkně vosolil. A v zimě že to jede. To teda vážně jo.

Ještě než tu vyrostla další vosíťovaná číčaráda pro ty lidský odrostlý štěňata, tak bylo u baráku kluzišťátko. Teda ne, že by se někdo namáhal, ale naštěstí umělo zamrznout, nebo spíš namrznout, i samo. A to mě páníci nahnali a klouzali se se mnou a smáli se mi, jak mi tlapky utíkaj do stran. Jo, srandu si dělat, to by jim šlo. A jak jim to jednou ujede, to je hned buzerajda, že prej k nozé, to nevidíš, že to klouže, bo co.

No už je po buzeráčku. Vzpomínka jen na fotkách, teď se tam prohání tak vítr, občas nějakej ten lidskej potěr s balónem, ani kousnout to do toho neumí, naproti zas nějakej ten kolotóč, či co, no je toho tu kolem baráku, pes chudák nemá kam šlápnout.

Už se těším na cvičák, to bude zas vřava, až je budem, ty páníky myslím, vodit po placu. Hodíme štěk, beztak jsou sami rádi, že stíhaj, pravá levá, to je problém, teda teď už se panička učí, no, dřív jsem myslel, že jí budu muset podělat jednu nohu, aby věděla, která to je.

Jdu si hodit záda, svítí mi na pelech, to bude blaho. Votek mi včíra kožich, zas mě páník nechal píchnout do zadku, však já mu to vrátím, počkej sadisto. Prej alergickej, tak akorát na buzeraci, to jako že jo, to jsem hodně alergickej. No, jo, staraj se, ale to byste se fakt potento, pak na mě choděj v noci svítit baterkou, jestli mi nenatéká držka. Si přijdu, né, říct až budu něco chtít. Vděčnost by chtěli, co to říkal ten doktor v tom filmu, že si to maj koupit? Maj morče, měli králíka a potkany, to asi moc vděčný není, když jim ta vděčnost u mě furt chybí. Jó, křečka. Už to mám. Počkat, oni mi říkaj křečku, když se láduju dobrůtkama. To jako, že ten vděčnej mám bejt fakt já???

To jako fakt né, to mě nebaví. Hele bavte se, snad sem panička taky šópne nějaký fota, u dveří je rušno, jdu to srovnat ….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář