Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tejden jsem měl psí neschopenku. Teda né, že bych nebyl schopnej, já byl schopnej všeho, ale začalo mi téct z čumáčku, tak mě vzal páník k tomu veterináři, jak říkáte, k tomu doktorovi, co je moc hodnej, ale jak mě píchne do zadku, tak ho nemám nějakou dobu rád. Minimálně než to přestane štípat. Ale musím uznat, že tentokrát můj zadek vyváz bez úhony. Ráno jsem byl dobrej, jenže večír mi nějak vyschlo v krku, fuj vážně nic moc příjemnýho. Šéfka ke mně vstávala a lila mi do huby něco docela dobrýho, lepivýho a trochu to i pomáhalo. Vůbec jsem se nevyspal. Ona prej taky ne. Tak jsem šel znova na prohlídku a vyfasoval jsem něco jinýho, na chuť nic moc, ale když to šikovně schovali do konzervy, dalo se přimhouřit oko. Ještě jsem se v ordinaci ukázal další den, protože paničce  se furt něco nezdá, ale přidali mi vitamíny, teda, radši bych kus buřta, ale co se dalo dělat. Panička říkala, že chřipka to není a prasečí už vůbec ne, i když jsem prase jak vyšitý. Je drzá, vždyť to říkám, z chudáka maroda si dělat srandu. V baráku byl děsnej bordel, zrovna si tam usmysleli vrtat rozvody. Tak se páníci střídali a zapojili ještě zbytek smečky, abych v tom nemusel bejt. Tak jsem marodil z větší části v azylu. A že mi bylo fajn :o)), všichni mi podstrojovali. Není na škodu bejt občas lazar. Tejden v klidu to spravil. Včera mě vzali vylítat do parku, dokonce mi, zírám, odepnuli na chvíli i vodítko. Dneska už mi ale začala ta kolembaráková izolace lézt na mozek, tak panička říkala, že jsem už dobrej a že mě někam vytáhnou. Nachystali se se mnou do lesoparku, že se vyběhám s balónkem, ale našli jsme něco lepšího. Sotva jsem vylez z auta, proti nám se vynořilo něco mně podobnýho, zlatýho s ocáskem. Kámoš, kámoš huráááá. Panička s pánečkem taky zavětřili boxerkáře a už jsem se seznamoval. Náramně jsme si rozuměli. Panička si pak ale vzpomněla, že jsem to… no… sakra jak tomu jen říkala… jo rekonvalescent. Co to sakra je? No to je jedno, každopádně mi zatrhla lítačku. Tak jsme si pošeptali s kámošem, Bady se jmenoval, že to holt není lehký a nadále jsme se vesele fackovali tlapkama. I tak to bylo moc prima, i když pořádnou lítačku bych si fakt užil víc, ale aspoň něco. Líp než klíště do zadku. Navíc se páníčci domlouvali, že se tam zas někdy potkáme, tak se těším, že to splněj. Hele Bady, jestli to budeš číst, dej vědět, že bysme si dali sraz :o))) Když jsme se nakonec museli rozloučit,  Bady měl jazyk jak kravatu a já jsem vymet každej stín po cestě. Jestli tam byly klíšťata, tak jsem je rozmáz, protože jsem si pořádně protahoval nožičky. To má jeden co dělat, aby to udejchal. Jasně že do lesa se už dál nešlo, bych tam musel nechat plíce, aby na mě počkaly. Panička počkala, až zvednu tělo, aniž bych si překous jazyk a spokojeně jsem se táhnul do autíčka. Ale stálo to za to se zase vyřádit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář