Jdi na obsah Jdi na menu
 


Minulý víkend mě pánečci vzali do školy v přírodě. Tedy do psí školy v přírodě, oni dva si měli vybrat dovolenou, ovšem státní svátky k nim byly shovívavé a zas tak moc času je to tedy nestálo. O to více času teď stojí paničku zmenšování fotek, aby se jich sem vešlo moc a moc a moc. Žádný učený z nebe nespadl, že paničko? Nebo mi to neříkáš, když mi něco nejde? Ale abych se vrátil k té škole. Sešli jsme se tam se známými kamarády i s novými tvářemi a jedna nová tvář mě moc zaujala, hezká, žíhaná krásná holka, že Alvi? Moc jsme se vyběhali, bylo to pěkné, jen nevím, proč se panička čertila, že neumím poslouchat. Vždyť mě to tam měla naučit ne? Ale kousat, to mě učit nemusejí, přijel moc fajn figurant, jééé to jsem si zahryzal, ani se mi nechtělo opustit kruhovku. Jednou jsem si dokonce lehl vedle pešků a hadrů, ale odtáhli mě. Spinkali jsme v chatičce, zima byla v noci, ale tomu předcházel oheň, opékání buřtíků a i když mi nedali nic, jen ovoněný chleba a jednou, ale opravdu jen jednou, kousek špekáčku, bylo mi tam moc hezky a teplo na zadeček :-) Ani jsem se nechtěl zvedat a jít na kutě, ale stačilo se první noc trochu klepat a místo ve spacáku u paničky bylo zajištěné. Měl jsem tam svoje místečko u chatky a taky mě vzali do vody a jednou ráno, to mě odvezli do lesa ..... néééé nebojte, nenechali mě tam, vyjeli na louku, dali mi do trávy párky, panička předtím v té trávě předváděla nějaký tanec nebo co, protože šla po malých krůčcích, každou chvíli jí upadl kousek párečku a pak na konci něco položila a hup hup, odskákala stranou. Říkala mi pořád stopa, stopa. Tak nevím, měl jsem pocit, že nějak divně slyším a tak jsem si vyskočil a ona mě pak hubovala, že jsem jí málem vyrazil zub. Člověk, tedy pardon, pes se nezavděčí. Pak tam přijela do tábora štěňátka, byly to jakoby naše miniatury a všichni se rozplývali, že to bylo krásné, když jsme byli taky takoví. Tak jsem od chatky sledoval, jestli mi mezi nimi panička nevybere brášku, ale odolala, byť se jí tam jeden klučina moc líbil a mně taky, ale radši jsem jí to neříkal, aby nebyla smutná. Prý mi brášku stejně pořídí až budu větší. Kamarád Strongi ale brášku dostal a já jim moc gratuluju, Strongimu a jeho paničkám, protože jim to dohromady moc moc slušelo. Prostě byla to úplně úžasná škola v přírodě, moc fajn dvounozí i čtyřnozí kamarádi a moc trpělivá paní výcvikářka a šikovnej figurant. Takže kamarádi, jestli zavítáte na moje stránky, všem vám děkuju, bylo mi s váma dobře.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář