Coddy od Tazzyna a Angel Chvalský drak (Džin)

Týden jsme trávili v moc hezkém kempu Křivonoska na jihu Čech, testovali srdíčko a věnovali se agilitění, běhání pro frisbíčko, táborové hře a odpočinku. Velký dík patří trenérce Monice Galathové, která kemp našla, a že to nebyla žádná legrace, tábor zorganizovala a bezvadně vedla celý týden. Veliký dík jí patří i tím, že Coddýskův trénink přizpůsobila jeho aktuálním zdravotním potížím, aby mohl jet a tábor si užít se svými psími i lidskými kamarády. Moc děkujeme i Pétě Peškové, která pro dvounožce zorganizovala celotáborovou hru a moc se jí to povedlo, tak si troufáme mluvit za všechny zúčastněné, že jsme se opravdu nenudili. Péťo, dvounohý parkúr neměl chybu :-). A když už jsme u těch díků, děkujeme všem dvou i čtyřnohým kamarádům za vytvoření bezva party a atmosféry, která na táboře byla. Moc se nám tam s váma líbilo! A na fotečkách se pracuje, prosíme o strpení, sledujte stránky :-)

A druhý tábor je za námi. I tentokráte páníci odjeli nakrmit kvíkaly, ale rozhod jsem se ten čas odpočívat a nabírat sílu na další půlku a psaní si nechat na později. A je to tady. Eliško děkuju za pozvání, lidičky z Falca, děkujeme za to, že jste nás vzali mezi sebe a snad to můžu napsat i za ostatní boxerkáře :o) a kamarádi boxéři, dík i vám za prima společně strávené chvíle. A teď se mrkněte na ten týden mýma jantarovýma očičkama. (A fotky přibudou, nebojte se, už se na tom pracuje) Váš Coddýsek

Můj první pikovický pobyt s kamarády. Moc se mi to líbilo, fajn počasí (ehm, trošku teplo, malá bouřka - bojim bojim, ale dobrý) pohoda, klídek. To si boxer užívá. Maj páníčci kliku, že jsem je vzal s sebou, i když oni určitě říkají, že to je naopak.

Protože pánečci už se bez toho cvakání do klávesnice neobejdou a museli tu příšernou věc zvanou notebook tahat s sebou, počkal jsem na vhodnou chvíli, kdy zmoženi výcvikem a jídlem odpadli a mohl jsem své tlapky prohnat po klávesnici sám a vymyslet si článeček pro část druhou. Tak tady je, pěkně se bavte a vydržte, fotky doplním brzy.

Moje tábory se vždycky dělí na dvě části, ale co bych pro své kamarády morčáky neudělal. Tak než je pánečci nakrmí a uklidí jim pelíšky, můžu něco napsat o tom, jak se na táboře máme. A že se máme dobře!!!!!

A jsme doma. Nechali jsme za sebou pohled na mlhu stoupající z naší stopařské louky, Sázavu, ze které jsme s radostí a k nechuti našich pánečků lemtali vodičku a chatičky a pokoje pánečků se spacákama, do kterých se nám, tedy nespíš většině z nás, moc hezky lezlo. Loučení bylo se slzičkou v oku, ale to je fajn, to znamená, že se nám tábor moc vyvedl.